Analýza: Indikátory dobrého náhradního plnění

Náhradní plnění v Česku využívá více než dvě třetiny firem, často jen pro formální splnění zákonné povinnosti zaměstnávat lidi s hendikepem. Nová legislativa od roku 2025 snížila jeho dostupný objem na polovinu – z 54 mld. Kč v roce 2024 na 27 mld. Kč v roce 2025. To vyvolává tlak jak na poskytovatele, tak na odběratele. Pro poskytovatele to znamená propad tržeb a riziko zániku části subjektů, pro odběratele růst cen i nejistotu, zda vůbec náhradní plnění seženou.

Abychom odlišili kvalitní a problematické poskytovatele, navrhli jsme dva měřitelné indikátory:

1. Produktivita práce lidí s hendikepem – vyjadřuje, kolik ekonomického výsledku přinese jeden zaměstnanec s hendikepem. Mediánová hodnota na chráněném trhu je 200 tis. Kč na osobu.

2. Podíl práce lidí s hendikepem na ceně náhradního plnění – ukazuje, jak velkou část hodnoty tvoří skutečná práce těchto zaměstnanců (jejich mzdy) oproti jiným nákladům (materiál, režie, zisk). Data potvrzují, že přímá práce lidí s hendikepem se na náhradním plnění podílí jen menšinově. V našem souboru deseti největších poskytovatelů dosahuje této hodnoty pouze 1 z 10 firem, dvě se pohybují na hraně a sedm zůstává pod úrovní.

   
   

Výsledky analýzy potvrzují, že náhradní plnění je ve velké části případů spíše účetní operací než nástrojem skutečné pracovní integrace. Jen minimum poskytovatelů dokáže doložit, že jejich náhradní plnění stojí na reálné práci lidí s hendikepem, což by mělo být především v zájmu odběratelů. 

Pro jasnost by bylo vhodné mít (vytvořit) třetí kvalitativní indikátor, který by referoval o způsobu práce s lidmi s hendikepem u zaměstnavatelů na chráněném trhu práce.

Do budoucna se rýsují dvě cesty: buď dojde k dalšímu posilování chráněného trhu práce a vyšší závislosti na státních subvencích (dnes už na úrovni 13 mld. Kč ročně), nebo firmy využijí omezení nabídky a rostoucích cen náhradního plnění k tomu, aby více lidí s hendikepem začlenily přímo do běžných firem. A to bude dobře.